motor015c (kopie).jpg
kladno3 (kopie).jpg
motor001a (kopie).jpg
cely oddil barevne foto (kopie) cut.jpg
motor004a (kopie).jpg
motor015c (kopie).jpg

Kniha


SCROLL DOWN

Kniha


 

Kniha o sezóně 1980-81 českobudějovického MOTORU

 
 

Představujeme Vám novou knihu Miroslava Mayera o budějovickém Motoru, konkrétně o sezóně 1980-1981, ve které se budějovickému týmu podařilo, po velmi napínavém průběhu celého ročníku, skončit na druhém místě, těsně za vítěznými Vítkovicemi. 

V úvodní části seznamuje autor knihy čtenáře s kontextem doby, představuje jednotlivé hráče, vysvětluje tehdejší pravidla soutěže a věnuje se také přípravě na sezónu. V první hlavní části publikace je podrobně zmapováno všech 44 ligových kol. Každé kolo obsahuje komentář, statistiky, výsledkovou tabulku a vyjádření trenérů. Ve druhé části jsou podrobně představeni jednotliví hráči českobudějovického Motoru, trenéři a další aktéři prvoligové sezóny 1980/81. Tyto medailonky vychází ve většině případů z osobních rozhovorů autora s jednotlivými hráči.

Kniha obsahuje velké množství pečlivě vybraných a kvalitně upravených, dnes již historických fotografií. Většina z nich je knižně publikována poprvé. Také řemeslnému zpracování publikace byla věnována péče - ať už jde o výběr papíru, grafické zpracování a sazbu nebo tisk. 

Součástí publikace je dobový plakát mužstva Motoru ze sezóny 1980-81. 

Věříme, že tento titul bude zajímavý nejen pro aktéry a další pamětníky památné sezóny, ale také pro současné fanoušky a přátele Motoru a hokeje nejenom z Českých Budějovic a jižních Čech.

 
kladno3 (kopie).jpg

Slovo autora část 1


Slovo autora část 1


 

Slovo autora

 
 

První hokejový zápas jsem naživo sledoval 26. ledna 1979 na zimním stadionu v Českých Budějovicích. Bylo mi tehdy devět let a jednalo se o utkání domácího Motoru s Duklou Jihlava. „Naši“ vyhráli 2:0, což jsem si ale až před časem musel dohledat, neb tahle informace mou paměť za těch mnoho let opustila. Přesné datum je však nevyvratitelné, schoval jsem si totiž tištěný program k utkání, který patří mezi moje nejcennější hokejové relikvie.

Co si však vybavím naprosto přesně bez pomoci artefaktů a dobových výstřižků z novin, je atmosféra. Jedinečná atmosféra hokejového zápasu. Atmosféra téhle hry a všeho, co k ní patří. Atmosféra, kterou miluji dodnes. Od mého prvního zážitku na stadionu uběhlo už mnoho let a hokej je pro mě stále velkou láskou. Tehdy v mých devíti letech byl samozřejmě tím nejdůležitějším na světě. Těšil jsem se na každý zápas, který jsem mohl spolu se svým strýcem navštívit.

Návštěvy hokejových klání byly také to jediné, co na mě platilo. Jejich zákazem mi rodiče hrozili v případě neposlušnosti či průšvihu ve škole. Hokej byl pro mě zkrátka vším a nejhezčím dárkem byla permanentka na zápasy Motoru. Moji hlavní hrdinové byli Miroslav Dvořák a Jaroslav Pouzar, ti trávili na ledě nejvíce času z celého mužstva. Byly to hvězdy budějovického hokeje i národního týmu.

Ještě ale musím zmínit jedno jméno. U srdce mě totiž tehdy vzal také hráč s číslem 21 na dresu. Byl to tehdy devatenáctiletý mladík Jiří Lála. Už v tomhle věku měl v sobě něco, co ho předurčovalo k blyštivé budoucnosti a kariéře plné úspěchů. Když jsme s kamarády hrávali hokej na plácku před barákem, byl jsem vždycky Lála. To mi nikdo nesměl vzít,  jinak bylo zle.

.....

 
motor001a (kopie).jpg

Slovo autora část 2


Slovo autora část 2


 

.....

Inkriminovanou sezonu 1980/81 jsem prožíval naplno. Jména všech hráčů Motoru jsem znal nazpaměť, byli to pro mne bohové. Na domácích duelech jsem samozřejmě nesměl chybět přímo na stadionu u soutoku Malše s Vltavou, ty venkovní jsem prožíval s uchem přilepeným na rozhlasový přijímač. A vždy byl napnutý až do poslední sirény.

Naprosto živě si například vybavuji nekonečné trápení při samostatných nájezdech Vítkovic. A že jich v téhle sezoně nebylo málo. Nadával jsem do omrzení na nový systém bez remíz, který nám vzal vytoužený titul. Poslední vzájemný duel Motoru s Vítkovicemi, který Ostravané doma vyhráli 7:3, přenášel českobudějovický rozhlas dokonce celý.

Do posledního kola ligového ročníku 1980/81 jsem věřil, že spravedlnost zvítězí a titul bude náš. Vždyť kdyby se hrálo původním systémem bez prodloužení a samostatných nájezdů, Motor by slavil historický úspěch. Nestalo se. Vítkovice v posledním kole otočily zápas v tehdejším Gottwaldově a bylo hotovo. Na to zklamání nikdy nezapomenu.

Všichni fanoušci Motoru, stejně jako já, živili po této sezoně naději, že další rok už to vyjde, že tým z Českých Budějovic zopakuje jediný mistrovský úspěch z roku 1951. Ani to se nestalo. V dalších letech se situace mnohokrát jevila velice nadějně. Vždy však chyběl krůček. Nakonec má českobudějovický hokej v portfoliu svých úspěchů ještě dvě bronzové medaile z let 1995 a 2008. Jak čas plyne, je stále jasnější, že v roce 1981 měl Motor k titulu nejblíže.

.....

 
cely oddil barevne foto (kopie) cut.jpg

Slovo autora část 3


Slovo autora část 3


 

.....

Na přelomu let 2011 a 2012 jsem se díky práci pro firmu eSports.cz zúčastnil jako akreditovaný novinář světového šampionátu juniorů v Kanadě, jenž se konal v Edmontonu a Calgary. Tam jsem si ve svých dvaačtyřiceti letech naplno uvědomil, co je opravdová láska k hokeji. Kanaďané zbožňují hokej jako Češi pivo. Navíc na své hráče nezapomínají, jejich jména často zmiňují. U nás bohužel v paměti zůstávají jen ti opravdu nejlepší hráči, většinou s reprezentačními úspěchy.

Už řadu let se podílím na tvorbě obsahu oficiálních webových stránek českobudějovického klubu. Snažím se tam i z těchto důvodů čas od času psát o hráčích, kteří toho pro hokej pod Černou věží udělali hodně a jejich jména dnes znají už jen pamětníci. Při hovorech s bývalými hokejisty jsem si uvědomil, že právě sezona 1980/81 jim uvízla v paměti nejvíce, často o ní mezi sebou diskutují a mrzí je, že si tehdy společně nesplnili zlatý sen svůj i svých fanoušků.

V této knize chci proto spojit dvě věci. Popsat co nejpodrobněji, co se v tomto ligovém ročníku událo, za pomoci dobových zdrojů přiblížit atmosféru v hokeji i tehdejší společnosti. A tímto způsobem tak kompletně zmapovat cestu Motoru sezonou, která měla být zakončena zlatou radostí, ale zapsala se do historie „jen“ stříbrným písmem.

Druhou věcí je dostat do povědomí hokejové veřejnosti hrdiny tehdejší doby. Hráče, kteří na zimním stadionu nechali hektolitry potu a zvedali diváky ze sedadel, hráče, bez kterých by historie nejen českobudějovického hokeje byla neúplná. Vždyť ze stříbrného týmu hrálo třináct borců za národní A-tým a dalších pět za béčko. Mnoho z nich v klubu později působilo na pozici trenérů či funkcionářů.

Touto knihou si plním jedno velké životní přání. A před sebou mám ještě jedno – vidět svůj tým získat mistrovský titul…

MIROSLAV MAYER

 
motor004a (kopie).jpg

Mistři


Mistři