.....

Inkriminovanou sezonu 1980/81 jsem prožíval naplno. Jména všech hráčů Motoru jsem znal nazpaměť, byli to pro mne bohové. Na domácích duelech jsem samozřejmě nesměl chybět přímo na stadionu u soutoku Malše s Vltavou, ty venkovní jsem prožíval s uchem přilepeným na rozhlasový přijímač. A vždy byl napnutý až do poslední sirény.

Naprosto živě si například vybavuji nekonečné trápení při samostatných nájezdech Vítkovic. A že jich v téhle sezoně nebylo málo. Nadával jsem do omrzení na nový systém bez remíz, který nám vzal vytoužený titul. Poslední vzájemný duel Motoru s Vítkovicemi, který Ostravané doma vyhráli 7:3, přenášel českobudějovický rozhlas dokonce celý.

Do posledního kola ligového ročníku 1980/81 jsem věřil, že spravedlnost zvítězí a titul bude náš. Vždyť kdyby se hrálo původním systémem bez prodloužení a samostatných nájezdů, Motor by slavil historický úspěch. Nestalo se. Vítkovice v posledním kole otočily zápas v tehdejším Gottwaldově a bylo hotovo. Na to zklamání nikdy nezapomenu.

Všichni fanoušci Motoru, stejně jako já, živili po této sezoně naději, že další rok už to vyjde, že tým z Českých Budějovic zopakuje jediný mistrovský úspěch z roku 1951. Ani to se nestalo. V dalších letech se situace mnohokrát jevila velice nadějně. Vždy však chyběl krůček. Nakonec má českobudějovický hokej v portfoliu svých úspěchů ještě dvě bronzové medaile z let 1995 a 2008. Jak čas plyne, je stále jasnější, že v roce 1981 měl Motor k titulu nejblíže.

.....